Jak všichni velice dobře víme, svět nezůstává ani na chvíli stát na témže místě. Všechno kolem nás se vyvíjí a mění, ať už to někdo chce nebo nechce. A není to jenom záležitost naší současnosti, změny provázejí náš svět vlastně už od počátků věků. A mění se skutečně všechno. Třeba i my obyvatelé této planety. Zatímco dnes jsme pány tvorstva my lidé, byly i doby, kdy tomu tak nebylo. Za dávných časů jsme byli pouhými jedněmi z mnoha živočišných druhů, a ještě dříve jsme tu vlastně nebyli ani my sami. A zatímco my tu jsme, abychom se jednoho dne zase obrátili v prach, jsou tu i jiní obyvatelé tohoto světa, kteří už tu sice nejsou, ale vlastně jsou. Protože měli to štěstí, jestli se tedy dá mluvit o štěstí, že alespoň jejich stopám bylo dopřáno dožít se až dnešních dnů.

Zkameněliny zůstávají

A zatímco se my lidé stejně jako většina tvorů a rostlin dříve či později v pověstný prach obrátíme, zkameněliny některých našich praprapředků ze zvířecí říše zůstávají. Už dávno sice tito vyklidili pole, ale přesto tu zanechávají stopy své existence. Zkameněli, aby nám připomínali časy dávno minulé. A my tu takové fosilie můžeme potkávat a třeba je i mít. Třeba v podobě chitinových pancířů trilobitů. Kteří tu byli a už nikdy nebudou. Stejně jako jednoho dne i my sami.